Smrt, pro každého určitě negativně chápaná záležitost, která je spojena s otřesnými zážitky, černou barvou, a tváří smáčenou slzami. Ale na světě se bohužel najdou i tací, kteří nevidí smrt jako otřesnou situaci, nýbrž jako příležitost k bohatství. V minulosti to sice byla obyčejná věc, zabít a zradit svého blízkého, abyste se dostali výše ve společenském postavení, ale v dnešní pokrokové době by tomu již dávno být nemělo.
Kvůli tomuto bezpáteřnímu postavení k takto hrůzné situaci, stále nedochází k povolení asistované smrti, která je v mnohých případech nutná a velice potřebná. Lidé okolo postiženého a trpícího, zažívají všechny útrapy společně se zasaženým. City, které cítíme k osobám nám nejdražším, jsou často mnohem horší než samotná fyzická bolest. Lítost a bezbrannost, kterou lidé v těchto situacích pociťují nám drásá a trhá naši vůli, víru, rozum a duši na kusy, a to tak dlouho dokud sami nejsme přinuceni k nejhoršímu činu, který je často chápán jako vysvobození trpícího, i když se v těchto okamžicích snažíme vysvobodit sami sebe. Síla, která nás k tomu všemu váže je často nepřekonatelná a nemůžeme s ní nic dělat, bezprávý v této situaci nás drtí a my si s ní neumíme poradit. To vše jen z toho důvodu, že by někdo mohl euthanasie, spíše známe pod rozšířenějším termínem, jako asistovaná smrt, zneužít ve svůj vlastní a zvrácený prospěch.
Problém byl vždy v tom, že všichni lidé jsou jiní a je velice těžko definovatelné, co je vlastně správné, etické, a co vlastně není. Tyto věci se odvíjejí od našeho vlastního pohledu na svět, který byl utvořen během našich raných let na tomto světě, a když už jsme v období, kdy můžeme o obecně správných věcech rozhodovat je už dávno pozdě abychom zachraňovali sami sebe. Z tohoto důvodu, nebudeme nikdy schopni plně rozeznat, kdo chce pomoci svému blízkému, a kdo touží po zlepšení svých vlastních možností.