Nuže, skončili jsme na poutním místě Dělanovec. Pod tím pojmem si nepředstavujte něco jako Svatý Hostýn či Velehrad. Je to jen kaplička, kterou údajně nechal postavit kovář z Poteče za záchranu syna. Jak dalece tomu budete věřit záleží na vás. Faktem je, že je zde studánka a prý se zde každou neděli slouží mše. To však nemohu doložit, neinformoval jsem se. Jak již řečeno, jde se sem od kempu po zelené značce a z ní je nutno odbočit asi půl kilometru za místem zvaným Ploštiny. Pozor, nepleťte si to s pojmem Ploština. Toto naleznete na mapě veliký kus jinde.  

Pokud vás kaplička nezajímá a studánka také ne, nemusíte se zdržovat odbočováním ze zelené značky, ale možno po ni pokračovat dále.  

Po vaší levé straně bude vrch Lázy a dojdete až na pozorovatelnu. Někde se můžete dočíst, že je zde rozhledna. Je to nesmysl, protože to, co tam je postaveno nesplňuje ani jeden jediný její atribut. Zde je výhled do okolí a také je zde možno odpočinout. Bohužel klasické lavičky schází, takže je možno usednout „do okna“. Kousek odsud je další studánka, ale pozor, při posledních rozborech nebyly výsledky nijak optimální, takže voda v ní není zařazena jako pitná. Proto ji raději nepijte, ale jen si namočte šátek.  

Pokračujte po zelené, pokud chcete dále a po stovce metrů opustíte chráněnou krajinnou oblast. Po levé ruce budete mít vrch Kyjanice a po krátké době přijdete na křižovatku turistický tras. Co zvolíte dále je vaše svobodné rozhodnutí. Můžete doleva na Čubův kopec, což je ovšem dosti náročné, nebo pokračovat asi dva kilometry k pohraničnímu kamenu. Za ním už je Slovensko. Také se můžete vrátit zpátky a dát si v mini hospůdce něco dobrého k snědku. I když nejste ubytován v kempu. Není-li ovšem zrovna tato provozovna uzavřena pro lepší společnost. Přesně to se nám stalo a nedostali jsme ani limonádu. Smutné, když vás čeká pěšky cesta do města. 

Mnozí lidé tráví dovolenou v zahraničí. Problémem však je, že se zde často neumí příliš chovat. Mnohdy dělají nejrůznější chyby, kterým je možné se poměrně jednoduše vyhnout. Rozhodně tedy není na škodu se o nich dozvědět, abychom se jich mohli vyvarovat.

Tou hlavní je nerespektování místních zvyklostí a podvědomé předpokládání, že se i v jiných zemích budou lidé chovat stejně jako v České republice. Nic však není dále od pravdy. Každá země má své vlastní zvyklosti, a co je běžné u nás, nemusí být jinde tolerováno. Ještě před cestou bychom se měli informovat o to, co je v dané zemi vhodné a co nikoliv, abychom nechtěně nezanechali špatný dojem.

Dále je to používání místního jazyka. Jistě, mnoho cizinců ocení snahu, avšak pokud známe jen pár slov, u kterých si navíc nejsme příliš jisti významem, je lepší spolehnout se například na angličtinu, pokud ji ovládáme na relativně slušné úrovni. Zanecháme tak podstatně lepší dojem.

Také chování například během exkurzí po památkách by mělo být slušné. Rozhodně není vhodné se během nich hlasitě bavit, i když nás zrovna daný objekt nezajímá. Ani bychom se neměli dotýkat muzeálních exponátů nebo pořizovat jejich fotografie, pokud je to zakázáno.

Je také dobré snažit se vyhnout typickým turistickým pastem, které najdeme v každé atraktivnější lokaci. Sem patří obchody se suvenýry, restaurace a mnohé další. Tyto si totiž často účtují nehorázné ceny, a sortiment mnohdy nebývá příliš kvalitní. Zde se vyplatí ještě před cestou udělat průzkum a zjistit podle recenzí na internetu, která místa a obchody skutečně stojí za to navštívit, aniž byste přišli o poslední peníze.

I na ty bychom si ostatně měli dávat pozor. Kapsáři existují nejen u nás, a turisté jsou oblíbeným cílem, neboť věnují svou plnou pozornost něčemu úplně jinému. Mějte tedy peněženku a doklady vždy bezpečně uloženy, abyste o ně zbytečně nepřišli. To by vám totiž dovolenou značně znepříjemnilo.

Dnes má každý z nás mnoho důležitých dokumentů, které nesmí ztratit. Jedná se například o rodný list, občanský průkaz, průkaz zdravotní pojišťovny a mnoho dalších. Jedním z nich je i cestovní pas, který používáme, pokud chceme vycestovat mimo země Evropské Unie. To naprostá většina z nás považuje za samozřejmé, avšak když se nad tím zamyslíme, je to ve skutečnosti poněkud matoucí. Jde přeci jen o identifikační doklad, kterým si na celnici ověří, že se skutečně jedná o nás. Stejnou službu ale poskytne i občanský průkaz, na kterém jsou uvedeny ty samé údaje, plus další navíc. Proč tedy nelze (s výjimkou Evropské Unie) použít právě tu?

Důvodů je hned několik. Tím hlavním je, že na rozdíl od občanského průkazu, cestovní pas je doklad s mezinárodní platností ve všech zemích. To mimo jiné znamená, že je standardizovaný a údaje, které jsou zde uváděny, jsou vždy stejné, ať už je vydán kdekoliv. To je důležitější, než by se mohlo zdát. Nesmíme totiž zapomínat, že není jen Česká republika, ale existují i jiné státy. Ty pak mohou mít (a často i mají) odlišné doklady totožnosti od toho našeho. To by pak znamenalo, že na celnicích by pracovníci museli znát prakticky každý z nich, aby věděli, kde přesně se nachází údaj, který je potřeba ověřit.

Dále je zde fakt, že některé země vyžadují také víza, aby byl člověku povolen vstup do země. A ta je potřeba někam zapsat, aby bylo možné ověřit, že daná osoba zde skutečně může pobývat. Právě pasy, které jsou navíc standardizované po celém světě, tuto službu poskytují.

Rozhodně se tedy jedná o velmi užitečný doklad, zvláště pro ty, kteří rádi cestují. Samozřejmě, zdaleka ne každý má stejnou váhu, avšak ten náš patří mezi ty lepší. Rozhodně byste s ním tedy neměli mít příliš problémů se vstupem do jakékoliv země, což je něco, co ocení prakticky každý z nás. Přeci jen, máme tak svobodnější volbu, kde strávíme svou dovolenou.